Dětské hřiště

Rezavý kolotoč pomalu sténá v poryvu větru. Sedím ve vyschlé trávě a prázdně hledím na zaprášenou budku autobusové zastávky. Tady jsme si jako malí hráli vždycky po škole. Neodradil nás ani déšt́. V pláštěnkách jsme jezdili na skluzavce a louže na jejím konci vždy potvrdila jejich zbytečnost. Smáli jsme se a dováděli, dokud nepřišli naši rodiče s vařečkou v ruce ukončit naše veselí.